Historie

Zámek Toužim

Nejstarší a nejvýznamnější památka Toužimi. Z proboštství hrad, z hradu zámek, pak desítky let chátrání. Od roku 2015 se do něj vrací život.

2. pol. 12. stol.Krajinu na horním toku Střely dostává od panovníka velmož Jiří z Milevska. Na místě zámku staví dvorec, pojmenovaný asi po prvním správci Túžimovi („vytoužený syn“).
1187Jiří zakládá premonstrátský klášter v Milevsku a odkáže mu i Toužimsko. Premonstráti mění dvorec na proboštství s kostelem sv. Jana Křtitele.
1354První písemná zmínka o Toužimi.
1394Proboštství vyplenili šlechtici bojující proti králi Václavu IV. a zajali probošta Jiřího.
1437Král Zikmund dává panství do zástavy husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic. Se synem Janem přestavují proboštství na gotický hrad, dnešní jádro Horního zámku (Janův hrad).
1469Král Jiří z Poděbrad povoluje měšťanům vypleněné Útviny postavit u hradu nové opevněné město. Vzniká Toužim.
kolem 1490Panství získávají páni z Plavna. Přistavují pozdně gotický palác a v 1. polovině 16. století hrad renesančně přestavují: vzniká Horní a Dolní zámek, poplužní dvůr a zahrada s kašnou.
1565Panství dědí Lobkovicové z Hasištejna.
1620Zámek i město vyhořely. O tři roky později kupuje panství vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský a přestavuje zámek na raně barokní sídlo s parkem a letohrádkem. Zaniká kostel sv. Jana Křtitele, na jeho místě stojí kaplička sv. Kříže.
1652Další požár. Při obnově vzniká nový panský pivovar.
1689Panství dědí bádenská markrabata. Zámek už neslouží jako sídlo šlechty, jen hospodářství a správě.
1752Zámek znovu vyhořel. Dolní zámek dostává dnešní pozdně barokní podobu.
1789Panství připadá panovníkovi. Část chátrajícího zámku je zbořena.
1829Horní zámek přichází o celé horní patro s věží a obě křídla. Zaniká i zahrada s letohrádkem.
1837Panství kupuje v dražbě vévoda Alfred Beaufort-Spontin. Rod ho drží až do roku 1945.
1945Zámek přechází na stát. Využívá ho armáda, státní statek, okresní národní výbor a později město.
1964Kvůli panelovému sídlišti jsou zbořeny některé hospodářské budovy.
1989Obnova, připravovaná od 70. let, se úplně zastavuje.
1998Město zámek prodává soukromé osobě. Zámek chátrá a ničí ho vandalové.
2009Město Toužim získává zámek zpět jako ruinu.
2015První dobrovolnická brigáda na nádvoří.
2016Vzniká spolek Živý zámek Toužim.
2026Objev hradební zdi z 15. století.

Areál zámku

Jak zámek vypadal kolem roku 1700

Z rozsáhlého panského sídla se dochovalo hlavně jádro: Horní a Dolní zámek, panský pivovar, kašna, kaplička sv. Kříže a část poplužního dvora. Na kresbě jsou žlutě zvýrazněné dochované části.

Kresebná rekonstrukce areálu zámku kolem roku 1700 s očíslovanými budovami

Horní zámek (Janův hrad), rezidence
Dolní zámek, úřední dům
Dolní městská brána s masnými krámy a zámeckou zbrojnicí
Jízdárna
Panská sladovna a pivovar
Kašna
Kaplička sv. Kříže
Dům zahradníka
Zámecká zahrada
Zámecký sad
Letohrádek (lusthaus)
Vodní nádrž s vodotrysky
Nádvoří poplužního dvora
Čeledník s chlévy
Sýpka
Stodola
Stáje
Holubník
Vodní nádrž
Dům hejtmana, správce poplužního dvora
Tržiště (náměstí) s měšťanskými domy

Horní zámek

Hlavní rezidence. Tvoří ho pozůstatek obytné stavby proboštství, po roce 1437 přestavěné na hrad. Na západě a jihu se dochovaly hradby s válcovou baštou a vstupní brána. Po renesanční přestavbě vznikl honosný zámek, upravovaný i po požárech v letech 1620, 1652 a 1752. Na počátku 19. století přišel o celé patro s věží.

Dolní zámek

Vznikl renesanční přestavbou gotického předhradí a sloužil správě panství. Po požárech v 17. století v něm vznikl malovaný trámový strop, dnešní podoba je z pozdně barokních úprav po roce 1752. Ve sklepení byla cisterna na vodu. Severní křídlo bylo v 19. století zbořeno, zůstala jen jízdárna. Na nádvoří stojí sokl sloupu sv. Jana Nepomuckého z roku 1800.

Pivovar, kašna a kaplička

Panský pivovar stál v zahradě nejpozději od roku 1661, dochoval se jeho sklep. Dnešní budova pivovaru je barokní novostavba z doby po roce 1752. Před ní stojí kamenná kašna ze zámecké zahrady. Kaplička sv. Kříže nahradila proboštský kostel sv. Jana Křtitele.

Zámecká zahrada

Byla založena severně od zámku snad už před rokem 1620 a po roce 1625 výrazně rozšířena. Francouzský park s vodními nádržemi, vodotrysky, sadem, domem zahradníka a renesančním letohrádkem obklopovala kamenná zeď. V 19. století zahrada zanikla, dnes je většina její plochy zastavěná sídlištěm.

Poplužní dvůr

Založen před rokem 1544 severovýchodně od zámku. Kromě hospodářství sloužil i obraně: tříkřídlý komplex u hradební zdi tvořil mohutnou baštu se střílnami. Patřil k němu čeledník, chlévy, sýpka, stodola, stáje, kočárovna, hejtmanství a holubník. Východním křídlem vedla Židovská brána do ghetta na Předměstí.

Dolní brána, rybník a mlýn

Dolní neboli Rybářská brána měla v 17. století v patře zámeckou zbrojnici, zbořena byla v roce 1847. Zámecký rybník v údolí Střely byl součástí opevnění města a zanikl po povodni na konci 19. století. Dochovala se hráz se splavem a kamenným dvouobloukovým můstkem. Zámecký mlýn zanikl po roce 1960.

Stavební vývoj

Od dvorce k ruině

Devět kreseb stavebního vývoje zámku od roku 1200 do roku 1965

Majitelé

Erby majitelů zámku

Erby: markrabí Bádenští, vévodové Beaufort-Spontini, vévodové ze Saska-Lauenburska, rytíři z Vřesovic, Lobkovicové z Hasištejna, páni z Plavna

do 1437: premonstráti z Milevska
1437–kolem 1490: Vřesovicové (zástava)
kolem 1490–1565: páni z Plavna, od 1538 dědičně
1565–1623: Lobkovicové z Hasištejna
1623–1689: vévodové Sasko-Lauenburští
1689–1789: bádenská markrabata
1789–1837: panovník (královská komora)
1837–1945: Beaufort-Spontinové
od 1945: stát, později město Toužim (1998–2009 soukromý majitel)

Zámecká legenda

Černý mnich

Kdysi dávno, v době přemyslovských králů, spravoval toužimský klášterní statek probošt Dluhoš. Byl velice schopný, ale také velmi chamtivý. Na úkor poddaných i kláštera se obohacoval a nastřádané jmění schovával ve sklepení svého domu. O Dluhošově konání se dozvěděl sám opat. Přijel s bratry kanovníky do Toužimi probošta vyslechnout, ten se bohatství nechtěl vzdát a své činy dál popíral. Za trest Dluhoše oblékli do černého roucha a jako „černou ovci“ řádu jej, i s nakradeným pokladem, zazdili v podzemí proboštství.

Z klášterního statku se stal hrad, z hradu zámek. V podzemí napříč staletími bloudí duše „černého mnicha“, jehož vysvobodí až člověk čistých úmyslů, který Dluhošův poklad najde a věnuje potřebným.

Texty a kresby podle brožury a turistických cedulí spolku z roku 2021 (grafika Gabriela Pilná, za podpory Karlovarského kraje).